Dům o 4 komnatách

Každý příbytek potřebuje údržbu. Vymést, vyvětrat, vyhodit staré a nepoužívané věci. Je důležité pečovat o všechny místnosti, ne jen o některé. Jinak by se dům mohl dostat do nerovnováhy… 

Dům, který není dlouhodobě udržovaný, se může začít otřásat v základech.

Když nikdo neopraví díru ve střeše, začne do domu téct a foukat. Zabydlí se v něm nezvaní hosté a za pár let se nestačíme divit, jak zchátral. To jsme přece nikdy nechtěli…Pravidelná péče o dům se zkrátka vyplatí.

.Náš život je takovým domem  

Jedno prastaré indické přísloví říká, že každý z nás je domem o 4 místnostech. Máme v sobě prostor:

• racionální,
• emocionální,
• duchovní a 
• fyzický.

Pokud však nezajdeme do každé z těchto místností každý den, nejsme celiství.

Sama jsem si vyzkoušela, jaké to je. Dlouhou dobu jsem obývala převážně jen 1 komnatu – tu racionální. Jsem Blíženec a ti mají k racionálnu a mentální aktivitě blízko. Skvěle nám jde analyzování a studování všeho možného. Dařilo se mi ve škole a pak i v práci, kde jsem excelovala ve schopnosti analyzovat, plánovat a organizovat.

KOMNATA EMOCÍ

Zato na emoce v mém životě nikdy nebylo moc místo. Asi k tomu přispělo i dětství a část mládí strávené v socialismu – „držet hubu a krok“ bylo hlavní heslo té doby.

Postupně jsem přestala vnímat, co vlastně cítím, co chci. Dělala jsem převážně to, co chtěli ostatní.  A když se mi něco nelíbilo, nechávala jsem si to pro sebe.

Komnatě svých emocí jsem se raději vyhýbala. A tak se v ní pomalu začaly usazovat pavučiny.   

Není překvapením, že se mi moc nedařilo v partnerských vztazích. Neuměla jsem partnerům říct, co chci a co cítím a tak vztahy končily jeden za druhým velkým zklamáním. 

KOMNATA DUCHOVNA 

Jako malá jsem cítila, že jsem se narodila, abych na tomto světě něco vytvořila. Tušila jsem, že já nejsem jen tělo, ale že je taky něco jako duše, esence, duch… Jenže duchovno se za mého mládí nenosilo, bylo tabu. Učili nás, že jsme jen hmota.

Ke své duchovní komnatě jsem ztratila klíč. Můj vnitřní oheň začal slábnout. Ptala jsem se sama sebe, jaký má můj život smysl.

Svou práci auditorky finančních výkazů jsem měla ráda, ale když se přehoupla třicítka, začala jsem cítit, že to není to, proč jsem na tento svět přišla. Hledala jsem nový směr, potřebovala kompas, jak se dostat zpátky na tu svou vlastní životní cestu. Jenže dveře do mé duchovní komnaty byly zamčené, a klíč nikde…

KOMNATA FYZIČNA

K fyzické komnatě, tedy svému tělu, jsem přistupovala tak, že je mladé a vydrží všechno. Spíše jsem ho huntovala, než opečovávala a uctívala. Pojmy jako odpočinek, regenerace či doplnění sil jsem prakticky neznala.

 Žila jsem v domnění, že komnata fyzična žádnou zvláštní údržbu nepotřebuje. Její zhoršující stav jsem moc neřešila, i přes varování „řemeslníků“ (tj.lékařů).

Dlouhodobě jsem se vyčerpávala už od vysoké školy a pak 14 let v náročném zaměstnání. Přesčasy nebraly konce. A když bylo trochu volno, z lodiček jsem skočila do pohorek a vydala se šplhat do Dolomit po vysokých štítech nebo cestovat s batohem na zádech po cizích zemích. Zkrátka nepřetržitá akce a adrenalin.

Do komnaty fyzična jsem zaskočila jednou za čas jen na chvilku… A tak jsem si nevšimla, když se na stěnách objevily trhliny…

A jednoho dne se „můj dům“ začal hroutit v základech.

Už dávno mi dával spoustu signálů, že je čas se mu začít věnovat… Nejdříve začaly bolesti zad. Pak začaly problémy s bušením srdce. Pokračovalo to ranními kolapsy – ráno jsem nemohla vstát z postele. Hlava chtěla, ale tělo odmítlo spolupracovat.

Nešlo vůbec nic. Měla jsem pocit totální bezmoci. 

A úplně nejhorší byly křeče pod žebry a bolesti na hrudi. Ty mně běžně v práci skolily tak, že jsem se musela odebrat na WC pro invalidy, tam si lehnout na zem a počkat, až to nejhorší přešlo.

Byla jsem troska. Až na té záchodové podlaze jsem si konečně v plné hloubce uvědomila, že takto už nemůžu dál žít.  Že dlouhodobá nerovnováha mě ničí a dělá mi z života peklo.

A tak jsem se pokorně začala zajímat a učit, jak ten svůj dům, svůj život, opravit.

V mém případě těch „oprav“ byla potřeba celá řada. A taky pořádný generální úklid.

4 KOMNATY – 4 ČÁSTI CELISTVÉHO ŽIVOTA

Dům, kde je v obýváku vše nablýskané, zatímco v kuchyni jsou nánosy prachu, brzy pozbyde útulnosti. Ochrání nás sice před zimou, ale přestaneme se v něm cítit dobře. Jakoby nám něco scházelo. Ať chceme nebo nechceme, kuchyň zkrátka k životu potřebujeme… Můžeme se jí sice nějakou dobu vyhýbat, ale časem bude bez ní náš život dost problematický.

A tak ať chceme či nechceme, dlouhodobě se nám vyhýbání se některé z částí našeho života nevyplatí.  

Ty 3 komnaty, které jsem předtím radši moc neotevírala, jsem začala pravidelně navštěvovat. 

.A začaly se dít malé a pak i větší zázraky.
Z vyčerpané ženy, která prioritizovala potřeby ostatních a nevěděla, co v životě chce, jsem dnes paní svého života, plná vitality, se zdravými hranicemi a žijící své životní poslání. 

• Mám úžasný, naplňující manželský vztah a to i díky tomu, že komnatu svých emocí pravidelně navštěvuji a s láskou o ni pečuji.
• Našla jsem ztracený klíč ke své duchovní komnatě. Můj vnitřní oheň jasně plápolá a ukazuje mi cestu. A díky němu jsem objevila práci, která je mou „srdeční záležitostí“.
  
• Své tělo jsem se naučila respektovat a být mu vděčná za to, co pro mě všechno dělá. A velmi ráda mu dopřávám odpočinek.

A tak pokud cítíte, že vaše komnaty by také potřebovaly trošku nebo i více uklidit, máte jedinečnou možnost.