Proč rozhodovat se jen hlavou pro šťastný život nestačí

Náš moderní svět se stal v poslední době tak moc mentálně a rozumově založený, že nás běžný život stojí mnohem více nervů a úsilí, než by musel.

Díky přemíře racionálna se z života ve 21. století vytratila LEHKOST.

Jinak řečeno flow – tj. životní plynutí. Tedy prožívání života, ve kterém věci:

• nedřou
• zapadají do sebe,
• plynou
• a občas se dokonce dějí samy od sebe.

HLAVA FLOW NEUMÍ

Zkuste si vybavit, kolik během 1 jediného dne musíte zvládnout komunikování, rozhodování, organizování…

… s kolika lidmi denně průměrně mluvíte a jak dlouho. Z kolika nejrůznějších zdrojů čtete (počítač, mobil, tablet, dokumenty, knihy atd.). Kolikrát za den něco píšete.

Naše hlavy mají ve 21. století opravdu hodně práce. Což způsobuje, že se:

• naše energie (pozornost) nadměrně přesouvá do hlavy
• a tím se odpojujeme od nepostradatelného rozhodovacího nástroje – od těla.

A tak děláme rozhodnutí jen na základě toho, co říká hlava, tj. rozum. A to často není to, co je pro nás nejlepší. Co nás činí šťastnými a vede k životní lehkosti.

Hlava sama o sobě totiž životní plynutí neumí.

K tomu musíme zapojit tělo. Konkrétně signály, které nám tělo pomocí tělesných pocitů dává, a  které je potřeba se naučit vnímat a důvěřovat jim.

Jak to například probíhá, když zapojíme do každodenního rozhodování i pocity vycházející z těla, je ilustrováno na příkladu níže.

KDYŽ ROZUM VELÍ ZATNOUT ZUBY…

Představte si, že na poslední chvíli balíte na rodinnou dovolenou. Nevíte, kam dřív skočit, padá na vás stres… a obavy, že to včas nestihnete.

Rozum velí zatnout zuby a přidat na tempu.

Dát to balení silově, na úkor sebe, spánku, klidné večeře… Čas ranního odjezdu na letiště se přece nazadržitelně blíží…

Najednou ale cítíte v oblasti hrudi jemný pocit…

… je lehoulinký jako pápěří, ale přesto naprosto jasný. Ten pocit říká: „Je nutné odklidit věci z kuchyňského stolu.“. Pokud tento tělesný signál:

• nezaregistrujete
• nebo nad ním mávnete rukou
• nebo si řeknete, že je to nesmysl, zdržovat se teď s úklidem v kuchyni,

tak vás čeká hodně dřiny, nevyspání a možná také naštvání, že jste zase museli odjezd na dovolenou zachránit sami.

… TĚLO MÁ JINÝ NÁPAD

Když ale výše uvedený tělesný signál zaregistrujete a poslechnete (tj. odklidíte věci ze stolu), nastane změna. Malá, ale dostatečně silná, aby balení přestalo dřít a začalo více plynout.

Například díky tomu, že:

• Při pohledu na ten čistý stůl (čistý list) se zklidníte. A uvědomíte si, že vlastně nemáte seznam priorit a že běháte po bytě neefektivně.
• Po vytvoření seznamu se vám vyjasní, co opravdu musíte před odjezdem stihnout. A co by bylo sice pěkné stihnout, ale není to nutné (např. vyžehlit si šaty nebo zašít partnerovi dírku na jeho oblíbeném tričku).
• Dostanete další nápady, které nějak usnadní situaci. Například přesunout balení kufrů z těsné ložnice do prostornějšího obýváku, místo vaření večeře objednat donášku pizzy atd.
• Váš partner, který odjezdy na dovolené špatně snáší, najednou ožije a nabízí pomoc s balením (i jeho zklidnil a ukotvil uklizený stůl).
• Vzpomente si na pozitivní afirmaci (tj. tvrzení) z webináře, který jste nedávno viděli a začnete si ji v duchu opakovat: „Jsem vždy ve správný čas na správném místě. Mám tolik času, kolik potřebuji.“.
• Atd.

Ráno na letiště odjíždíte včas. Přiměřeně unavená z balení, ale nikoli strhaná, ani frustrovaná. A říkáte si, že si ten jemný pocit v hrudi příště zase pohlídáte, až jej ucítíte. Že to stálo za to, jej poslechnout.

Díky naslouchání svému tělu jste vítěz, nikoli poražený.

A to je nejen skvělý začátek zasloužené dovolené, ale důležitá schopnost pro:

• každodenní vnitřní klid,
• životní lehkost a
• celkově šťastný a naplněný život.

ZVLÁDNE TO KAŽDÝ

Vnímat tělesné signály, naučit se je rozlišovat a důvěřovat jim, je naprosto dostupné pro každého z nás. Jsem toho důkazem.

Před lety jsem byla od svého těla úplně odpojená. Když mi při cestování po Madagaskaru intenzivně signalizovalo (doslova bilo na poplach) blížící se nebezpečí, tak jsem ho ignorovala. Jen zázrakem se mi tehdy nic nestalo (až na cca 8 hodin totálního stresu a strachu o život bez možnosti dovolat se pomoci).

Dnes jsou pro mě signály vycházející z těla stejně důležité, jako racionální vyhodnocení situace.

Základem je dostat se více „do těla“.

Jinak řečeno:

• více se na své tělo napojit,
• vytvořit si NÁVYK vnímání svého těla.

K tomu je potřeba několik týdnů. Jen tak se nový návyk zautomatizuje.

Zvažte proto si dát závazek, že např. následujících 21 dnů každý den aspoň 5 minut budete více vnímat své tělo (např. podle tipů uvedených níže).

3 RADY, JAK SE ZAČÍT NAPOJOVAT NA SVÉ TĚLO

• Při chůzi: vnímejte, jak se vaše chodidla dotýkají země. Jak pracují vaše kyčle, kolena a kotníky.
• Vnímání dechu: ať už jste kdekoli, děláte cokoli, vždycky musíte dýchat. Sledujte, jak váš hrudník a břicho stoupají a klesají, bez vašeho sebemenšího snažení. Vnímejte své plíce, kterými vzduch proudí, když se nadechujete a vydechujete.
• Vnímání svých rukou (dlaní a prstů): při práci v kuchyni, při úklidu, praní, žehlení, při ručních pracech atd. Vnímejte své dlaně a prsty, když berete něco do ruky, něčeho se dotýkáte… vědomě vnímejte kontakt daného předmětu s vaší pokožkou.

Nenechte se odradit tím, když se chvíli nebude nic dít. Pokud jste jako já byli vedení od dětství k mentálnímu způsobu života, naučit se zapojovat do životních rozhodnutí tělo chvíli trvá.

Opravdu ale stojí za to vytrvat!

Srdečně,

Blanka